BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
HISTORIE
U roce 1902 byla uspořádána ve švýcarském Bernu "Švýcarská výstava psů". Mezi 320 přihlášenými psy se nacházeli i tři "dürrbachští psi" z nejbližšího okolí. Na výstavě za 2 roky se objevilo 6 psů a čtyři byli v roce 1907 zapsáni do Švýcarské plemenné knihy. Tato výstava znamenala rozhodující průlom pro: uznání "dürrbachského psa" jako samostatné rasy. V roce 1928 byl klub chovatelů přejmenován na "Švýcarský klub bernských salašnických psů".
Na popud dr. Alberta Heima, velkého mecenáše bernských salašnických psů, se na dalších výstavách objevovalo stále více různě vypadajících bernských salašnických psů včetně různých extrémů. V r. 1948 se podařilo jednomu navofundlandskému psovi, jmenoval se "Pluto van Erlengut", přelézt plot a nakrýt fenu bernského salašnického psa "Christinu von Lux". Z tohoto spáření byla mimo jiné odchována fena "Babette", která se stala základem dalšího chovu.
Už v roce 1914 řekl o bernském salašnickém psovi profesor dr. Heim: "Mám dojem, že dobrý bernský salašnický pes je díky své souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje. Jiné rasy jsou zajímavé a krásné pro své zvláštnosti. Bernský salašnický pes je podle mého názoru krásný svou normálností. Žádný pes se nepřibližuje a nezůstal věrný pratypu psa domácího více než bernský salašnicky pes.